Neviditelná Armata
Vyacheslav Khalitov, zástupce ředitele UralVagonZavodu – výrobce tanku Armata –, v pondělí 3. 8. 2015 řekl rádiu Echo Moskvy, že Armata je v podstatě neviditelný tank. Snadno detekovatelné komponenty jsou uloženy hluboko uvnitř tanku, aby bylo možné lépe skrýt infračervené záření, a korba je natřena barvou pohlcující radarové záření.
Před zničením chrání Armatu podle Khalitova dva druhy ochrany. První, takzvaná softkill ochrana, má pomocí elektromagnetických metod zmást přilétající projektily. Druhou, hardkill ochranu, pak představuje klasický reaktivní pancíř. Jak je známo, Armata má modulární konstrukci s oddělenými prostory pro posádku a munici. Posádka by tak měla být teoreticky schopná přežít zásah a explozi munice.
V článku Armour experts sceptical over T-14 ‘invisibility’ claims (archivní kopie ve Wayback Machine) na webu Jane’s se k údajné neviditelnosti Armaty vyjadřují skepticky. Citují například generála ve výslužbě, který se podílel mimo jiné na vývoji tanku General Dynamics M1 Abrams a tvrdí, že přesunutí komponent produkujících teplo dovnitř tanku problém nevyřeší. Moderní zařízení jsou citlivá, a kdykoliv se tank pohne, vystřelí nebo z něj vykoukne člověk, zařízení to zaregistruje. Navíc když je motor dost velký na to, aby pohnul 40- až 50tunovým tankem, nějaké teplo vyprodukuje.
Janes.com dále cituje ruské specialisty na snižování radarové “signature” (omlouvám se, nějak mi při pátku dochází fantazie, jak tohle přeložit). Většina výzkumu se prý v Rusku provádí s cílem aplikovat výsledky na letadla a chránit je tak proti raketám země–vzduch, takže ruské technologie nejsou optimalizované na ochranu tanků proti útokům ze vzduchu.
Armata. Foto: Vitaly Kuzmin
Jedna věc je, že z motoru proudí teplý vzduch a lze tak zjistit, kde zhruba tank je; druhá pak je vidět na obrazovce žhnoucí siluetu tanku. S tím prvním toho asi moc dělat nejde. Můj amatérský nápad s rozprašováním vody do výfukových plynů nejspíš napadl spoustu lidí přede mnou. To druhé je ale důležitější. Když tank vidím, mohu ho zasáhnout například protitankovým dělem. Když jen vím, kde tank je, jeho zničení je o něco složitější. Navíc pokud se tank zrovna nehýbe a má dostatečně výkonné baterie a generátor, nemusí hlavní motor stále běžet a produkovat teplo.
V případě neviditelnosti pro radar je situace jiná. Tank může být hranatý (a že Armata je hranatá!), aniž by tím trpěly jeho vlastnosti. To je velký rozdíl proti letadlům, u kterých jsou tvary zásadní. Třeba to, že F-117 ze slavných Skunk Works vůbec dokázala létat, byl malý zázrak a šlo to jen díky tomu, že pilotovi pomáhal na svou dobu výkonný počítač. I tak byly letové vlastnosti F-117 velmi špatné, ale nevadilo to, protože pro iráckou protivzdušnou obranu byla skutečně neviditelná. Jak už jsem napsal, u tanku je to jedno a Armata je opravdu hodně hranatá. Podobné je to i s nátěrem pohlcujícím radarové záření. U letadel je třeba, aby byl nátěr tenký, lehký a rovnoměrný. U tanků taková omezení nejsou: vrstva barvy může být tlustá a v případě potřeby může voják s kyblíkem barvy a štětkou odřené místo přemalovat.