Máme se bát ruského zbrojení?

USA jako velký vývozce zbraní v poslední době tlačí na ostatní členy NATO, aby zvyšovali výdaje na zbrojení. Záminkou je ruská hrozba. Je opravdu Rusko tak mocné, že se ho máme bát?

V moderní válce není zase tak důležité, kolik má která země pěšáků s kalašnikovy. Jak jsme viděli, když NATO napadlo Irák, 40 let staré tanky nejsou v boji s moderní armádou příliš užitečné. Hodně tedy záleží na tom, kolik která země do své armády investuje. Podívejme se, jaká je (téměř) současná situace podle Stockholmského mezinárodního institutu pro výzkum míru. Jiné zdroje sice uvádějí mírně odlišná čísla, ale poměry jsou podobné, takže je to jedno.

Žebříček 15 zemí s největšími výdaji na armádu

pořadí země vojenské výdaje v miliardách USD %HDP % světových výdajů
1 USA 640 3.8 36.6
2 Čína 188 2 10.8
3 Rusko 87.8 4.1 5
4 Saúdská Arábie 67 9.3 3.8
5 Francie 61.2 2.2 3.5
6 Velká Británie 57.9 2.3 3.3
7 Německo 48.8 1.4 2.8
8 Japonsko 48.6 1 2.8
9 Indie 47.4 2.5 2.7
10 Jižní Korea 33.9 2.8 1.9
11 Itálie 32.7 1.6 1.9
12 Brazílie 31.5 1.4 1.8
13 Austrálie 24 1.6 1.4
14 Turecko 19.1 2.3 1.1
15 Spojené Arabské Emiráty 19.0 4.7 1.1

To, na čí straně by v konfliktu mezi NATO a Ruskem bojovalo třeba Japonsko nebo Austrálie, snadno uhodneme. Nejsou to ale členové NATO, a proto je v další tabulce neuvádím.

Rusko a několik největších členů NATO

země vojenské výdaje v miliardách USD
USA 640
Rusko 87.8
Francie 61.2
Velká Británie 57.9
Německo 48.8
Itálie 32.7
Turecko 19.1

Zbrojní výdaje Ruska a zemí NATO Zbrojní výdaje Ruska a zemí NATO

Najednou už to Rusko nevypadá až tak nebezpečně, že? Možná by Evropa ani nepotřebovala pomoc USA, vždyť na zbrojení vynakládá mnohem více peněz než Rusko.

Zbrojní výdaje Ruska a NATO v Evropě Zbrojní výdaje Ruska a NATO v Evropě

Ruská armáda byla navíc dlouhá léta zanedbávaná. Dá se to za pár let napravit? Dvacet let se v Rusku neinvestovalo ani do techniky, ani do lidí. Spousta tanků, obrněných transportérů, letadel i lodí je přes 40 let stará. Kasárna i letiště se rozpadávají a kvalifikovaní dělníci ze zbrojních továren jsou už vesměs v důchodu. Osmdesát sedm miliard dolarů vypadá jako obrovská částka, ale na kompletní přezbrojení armády to zase až tak moc není. Zatímco ruská armáda chátrala, americká armáda utrácela biliony dolarů a i v Evropě se postupně modernizovala stará technika a nakupovala nová.

Tak například:
Eurofighter (stíhací letadlo) – od roku 1994 jich bylo vyrobeno přes 400
Eurocopter Tiger (bitevní vrtulník) – od roku 1991 bylo vyrobeno přes 100
F-22 Raptor (stíhací letadlo 5. generace) – Spojené státy jich mají ve výzbroji 187
AMX Leclerc (bitevní tank) – od roku 1990 jich bylo vyrobeno 862

Zbraně, které jsem zmínil, jsou moderní, extrémně drahé a armády NATO jich mají velké množství. Něco takového bylo možné jen díky tomu, že členské země NATO svoje armády průběžně dobře financují – nákup stovek tanků je daleko zvládnutelnější, když je rozložený do 20 let. To, že Rusové dokázali vyvinout zbraně, jako jsou stíhačka páté generace T-50, stíhačka Su-35 nebo tank Armata, je obdivuhodné. Aby však Rusko mohlo konkurovat NATO, potřebovalo by těchto zbraní stovky a k tomu ještě mnoho ročních rozpočtů ve výši 87 miliard dolarů.

Snad každému už je jasné, že kdyby nás Rusko napadlo, nemělo by sebemenší šanci na úspěch. A co obráceně? Může NATO napadnout Rusko a doufat, že vyhraje? Nebýt jaderných zbraní, nemělo by Rusko šanci. Jenže jaderné zbraně existují a jejich použití nemusí nutně znamenat totální útok, který by zničil civilizaci na celé planetě. Už jen použití taktických jaderných zbraní k likvidaci komunikačních uzlů a generování elektromagnetických impulzů ničících nepřátelskou elektroniku by šance Ruska na úspěšnou obranu dost zlepšilo. Jakékoliv použití jaderných zbraní by bylo neuvěřitelně nebezpečné, ale zoufalí lidé dělají zoufalé věci, a proto bychom se neměli snažit zahánět jadernou mocnost do kouta. Na druhou stranu tím, že Rusové plánují přestat používat americký dolar, zase dostávají do zoufalé situace Američany, takže zoufalých činů se bohužel dost možná dočkáme.

Tags: