Neviditelná Armata

Vyacheslav Khalitov, zástupce řiditele UralVagonZavodu – výrobce tanku Armata pro rádio Echo Moskvy v podnělí (3.8.2015) řekl, že Armata je v podostatě neviditelný tank. Snadno detekovatelné komponenty jsou uloženy hluboko uvnitř tanku, aby bylo možné lépe skrýt infračervené záření, a korba tanku je natřená barvou neviditelnou pro radar.

Před zničením chrání Armatu podle Khalitova dva druhy ochran. První, takzvaná softkill ochrana má zmást přilétající projektyly pomocí elektromagnetických metod. Druhá, hardkill je pak klasický reaktivní pancíř. Jak je známo, Armata má modulární konstrukci s oddělenými prostory pro posádku a pro munici. Posádka by tak měla být teoreticky schopná přežít zásaha a explozi munice.

Na webu janes.com se v článku Armour experts sceptical over T-14 ‘invisibility’ claims k údajné neviditelnosti Armaty vyjadřují skepticky. Například citují generála ve výslužbě, který se podílel například na vývoji tanku General Dynamics’ M1 Abrams a který tvrdí, že přesunutí komponent produkujících teplo dovnitř tanku problém nevyřeší. Moderní zařízení jsou citlivá a kdykoliv se tank pohne, vystřelí, nebo z něj vykoukne člověk, zařízení to zaregistruje. Co víc, když je motor dost velký na to, aby pohnul 40 až 50titunovým tankem, nějaké to teplo vyprodukuje.

Janes.com dále cituje ruské specialisty an snížení radarové “signature” (omlouvám se, nějak mi při pátku dochází fantazie jak tohle přeložit). Většina výzkumu je prý v Rusku prováděna s cílem aplikovat výsledky na letadla (a chránit je tak proti raketám země vzduch), takže ruské technologie nejsou optimalizované na ochranu proti útokům na tanky ze vzduchu.

Armata
Armata, Vitaly Kuzmin

Ona je jedna věc, že z motoru fouká teplý vzduch a že tak jde zjistit kde tank zhruba je a druhá pak je vidět na obrazovce žhnoucí siluletu tanku. S tím prvním toho asi moc dělat nejde. Mé amatérské nápady jako je rozprašování vody do výfukových plynů asi napadly spoustu lidí přede mnou. To druhé je ale důležitější. Když tank vidím, mohu ho zasáhnout například protitankovým dělem. Když jen vím kde tank je, je jeho zničení o něco složitější. Co víc, pokud se tank zrovna nehýbe a pokud mám dostatečně výkonné baterie a generátor, nemusí hlavní motor stále běžet a produkovat teplo.

V případě neviditelnosti pro radar je situace jiná. Tank může být hranatý (a že Armata je hranatá!) aniž by tím trpěly jeho vlastnosti. To je velký rozdíl proti letadlům, u kterých jsou jejich tvary zásadní. Třeba to, že F-117 ze slavných Skunk Works vůbec dokázala létat byl malý zázrak a šlo to jen díky tom, že pilotovi pomáhal na tu dobu výkonný počítač. I tak byly letové vlastnosti F-117 velmi špatné, ale nevadilo to díky tomu, že skutečně byla třeba pro Iráckou protiletadlovou obranu neviditelná. Jak už jsem napsal, u tanku je to jedno a Armata je skutečně hranatá hodně. Podobné je to i s nátěrem absorbujícím záření radaru. U letadel je třeba aby byl nátěr tenký, lehký a rovnoměrný. U tanků taková omezení nejsou, vrstva barvy může být tlustá a v případě potřeby může vojak s kyblíkem barvy a štětkou odřené místo přemalovat.